sobota 23. prosince 2017

O lidech, kteří jeli.

V tramvaji jela paní, která měla na podrážce boty přilepený list a šoupala nohou o podlahu tak dlouho, dokud ho nepřišlápla druhou nohou a on nezůstal úplně osaměle ležet uprostřed poloprázdného vagónu. Kdo ví, jak dlouho jezdil po Praze. Nebo ho průvan zase odvál ven.

V tramvaji jel kluk, který čokoládovou oplátkou vyjídal z krabičky měkký tvaroh. Představovala jsem si, jak ta kombinace chutná.

V autobusu jel jeden medik a dvě medičky.
"Ve třeťáku jsem prodělala snad všechno, to bylo strašný,"říkala jedna.
"Ale karcinóm prostaty si asi nemala," odvětil ten kluk.
"Ja som si myslela, že mám tretie štádium syfilis. Bez toho, že by som prekonala prvé dve," uzavřela druhá.

V tramvaji jela paní, která telefonovala se svou (nejspíš) vnučkou a říkala jí Lucipísku.

V metru jela rodina, všichni slavnostně oblečení, s kyticí, vtipkovali, smáli se, říkala jsem si, asi na promoci. Pak se po tom listu, dejte k tomu ještě něco zelenýho, ať je to bohatší, co koukal z papíru, svezla černá stuha. Asi pojedou až na Strašnickou.

Jela jsem v tramvaji a seděla až na poslední sedačce zády ke směru jízdy. Tramvaj ujížděla kolejím, ale dohnal ji skútr. Řídil ho kluk, co se místo na cestu díval mně do očí a usmíval se, dokud před Malostranskou neodbočil. Řekla bych, že nebyl zrovna z nejzodpovědnějších řidičů, ale smál se docela hezky.

V autobusu se mnou jel můj student. Na rozdíl ode mě dosáhl ze sedačky nohama na zem.

Ve vlaku jel pán a četl Smrt na kolejích.

Ve výlukovém autobusu jel kluk. Usnul, a tak jsem ho tahala za rukáv a říkala:" Pardon, ale už jsme v Dobřanech." Vždycky je mi hrozně líto kohokoli budit.

Ve vlaku jela paní s malým klukem a vyprávěla paní, která jela s malou holčičkou. Že je jeho teta, že si ho veze na svátky z Klokánku. Že už má tři dospělé děti a osmiletou holčičku. Že máma kluka Adámka má dětí šest, ale ani o jedno se nestará. Že Adam byl tak zanedbaný, že v pěti letech skoro nemluví. A že než ho na začátku ledna bude mít vrátit, mělo by jí přijít rozhodnutí o tom, jestli ho dostane do péče.
Předstírala jsem, že slzím nad tou povídkou, kterou se tvářím, že čtu, ale ta byla od Třeštíkové a byla mizerná.