úterý 27. prosince 2016

Co se sem v roce 2016 nevešlo, ale nechci o to své věrné čtenáře ochudit: P jako píseň

Přišel okamžik, na který jsem čekala snad celý život. Zjistila jsem, že Petry mají svoji písničku.

Představovala jsem si, jaká bude. Upřímná jako Lenka, naléhavá jako Tereza, pravdivá jako Marie, úderná jako Lucie, táhlá jako Daniela, smutná jako Markétka i Markétka, z hlavy nevyhnatelná jako Klára anebo kouzelně vtipná jako Klárka a Katka, živelná jako Magdaléna, či snad srdceryvná jako Sára? Dnes dodávám, že mohla být klidně i jako Bára, protože si u ní už asi vždycky vzpomenu na maturitní sólo naší třídy.

Ano. Mohla být jako kterákoli ze jmenných písní zmíněných i těch, které neznám. Mohlo pro ni existovat více či méně přívlastků, které by ji vystihly. Ale to ona ne. Píseň o Petře, pro Petry nebo ji nazvěte, jak chcete, je slovy nepopsatelná.
Za sebe říkám, tohle jsem si snad nezasloužila.
Za všechny Petry světa říkám, tohle jsme si snad nezasloužily.

Teď nezbývá, než zase čekat. Jestli někdo nenapíše další. Snažně prosím.

(červen 2016)

2 komentáře:

  1. Tak teď jsem se pobavila, protože to bylo nečekané, co na mě v dalším okně vyskočilo. Nevím, zda pomůže, že já tu o Tereze nemůžu vystát. Ale přeju ti, ať se objeví jiná, lepší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, že je to trochu šok. Trochu větší šok. Vlastně neznám žádnou Kláru, Terezu, Markétu..., které by ty písničky měly rády. Lenky jsou docela spokojené. Myslíš tu Matuškovu? Ale teď když víš, že existují horší, za ni můžeš být ještě ráda. Díky.

      Vymazat