čtvrtek 21. července 2016

Jaro 2016

Přemýšlím o tom, kam se poděl koncept tohohle blogu. Vypadá to tu úplně jinak, než to tu mělo vypadat. Kde jsou všechny ty smysluplné, obohacující články o hudbě, knížkách, o životě, o něčem strašně zajímavém?

Sebralo je jaro.

Na jaře se všechno sesypalo. Všechny plány, sny, okolní svět a nakonec i já (jsme) se rozpadly jako domeček z karet. S těmi samými kartami jsme v dětství hráli záchod. Všechno, na co jsem se v životě soustředila, se lusknutím prstů v několika rozhodujících minutách zhroutilo, vyšlo by nastejno to do toho záchodu spláchnout.

Svět se sice rozpadl, ale Země se točila dál. Všechno ostatní bylo tak, jak mělo být. Když odkvétaly šeříky, přišel pocit, že nic nemá smysl a když rozkvétaly kopretiny vědomí, že životu onen smysl bude třeba najít. Nešlo to. Dobojováno.

Nikdo nic nepochopil, ostatně, za to jsem si pravděpodobně mohla sama. Mohla jsem i za tu příčinu? Já nevím. Možná ano, možná, že kdybych nevsadila celý život na jednu kartu a neměla dojem, že tomu všechno ostatní musím obětovat, neskončila bych až někde u dna, ale zase dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd. Pravda. Jen, nějak je to dno pořád hlouběji. Já vím, co tě nezabije, to tě posílí, a já žiju.

Tak teď pomalu, ale jistě stavím tu věž z karet odznova, od základů, které musí být pořádně bytelné, aby vydržely další případné bouřky, aby se to dno nemohlo ještě prohlubovat. Zpoza mraků vykukuje slunce.

Kam se poděl uplynulý rok? Utekl ještě rychleji než to jedno jaro. Možná, že je dobře, že se smrsknul v pár vzpomínek v dlouhodobé paměti, jakéhosi pocitu neurčita a pár pocitů zcela určitých. A co plány? Má cenu nějaké spřádat? Všechno to nej (-lepší, -hezčí, -milejší...) se beztak děje nečekaně, neplánovaně, nezávisle na tom, jak si to představuju, nebo jestli si to vůbec představuju.

Nakonec se prostě ukázalo, že nechat věci plynout nemusí být vždycky úplně špatný nápad. A tenhle blog je vlastně jen jednou z těch věcí. Žije si možná až moc nezávisle na mojí vůli, ale asi to není na škodu. Aspoň je totiž něco z toho, co se mně týká, pořádně spontánní.

(Příspěvek 2 v 1 + 1 zdarma)

Žádné komentáře:

Okomentovat