neděle 26. června 2016

Srdcervoucí příspěvek


Rve mi srdce dělat jako že nic, protože a přestože ve skutečnosti jako že hodně.

Rve mi srdce strohost narozeninových přání a strohost poděkování za ně.

Rve mi srdce, když vidím, jak se život narodí mrtvý.

Rvou mi srdce promarněné chvíle a rve mi srdce pomíjivost chvil ostatních.

Rve mi srdce jít spát, když noc je ještě mladá a ráno se zbytečně brzy probudit, když nemusím vstávat.

Rve mi srdce, že brácha, chudák, půl roku chodil s holkou, která je kráva, ani jsem ji nestačila poznat, a rve mi srdce, že o ní tohle řekne.

Rve mi srdce, když se mým nejbližším nedaří ještě víc než mně.

Rve mi srdce, že už se na svět dívám nějak moc dospěle, že už ve mně asi není ani kousek dítěte.

Rve mi srdce strávit první letní den zavřená uvnitř.

Rve mi srdce nevzpomenout si na tisíce podstatných věcí, když je zrovna potřebuji.

Rve mi srdce představa, že mě lidé nemají rádi a rve mi srdce, že mě rádi mají. 

Rve mi srdce dvakrát během dvou měsíců nejít na Zrní, i když hrají za kopcem, protože přece priority, Petro! a ono je to k ničemu. 

Rve mi srdce vidět někoho se trápit a rve mi srdce mu říct, že si za to trápení může sám.

Rve mi srdce žít ve vzpomínkách, ale jinak to neumím. Rve mi srdce to, co je teď a navíc i to, že vůbec, ale vůbec netuším, co bude. Budoucnost existuje v (2x+y-3z)2 variantách. Z matematiky si mnohé nepamatuji, takže můžu jenom doufat, že výsledek se nebude rovnat nule nebo nedejbože nedosáhne záporných hodnot. To by nebylo milé a bylo by to nemilé.

Rve mi srdce, že se, aniž bych se o to snažila, měním, ale pořád zůstávám stejná.

Rve mi srdce, že jsem se netěšila na to, na co jsem se těšila, pak jsem se zase těšila a najednou se zase netěším, protože se chci jen těšit.



Mám už srdce úplně urvané.


Žádné komentáře:

Okomentovat